Moje jméno je Jiří Pirk nebo také Birk, jak chcete. Pocházím z Lednice. Určitě ji znáte. Je to městečko skoro padesát kilometrů od Brna a teď nám tam dělá parádu minaret. V Lednici dělám koláře. To znamená, že vyrábím dřevěná kola k vozům a kočárům. Živnost je to celkem slušná, to nemohu říct.

Po práci si vždycky skočím na jedno do hospody. Pročistit hlavu. Jednou, když jsme s kamarády pili už osmý korbel, tak jsem se v jakési pýše, nebo bůh ví proč, vsadil, že za jeden den porazím strom, udělám z něj kolo a to kolo vlastnoručně dokutálím až do Brna. Ráno vstanu, přemýšlím, jak jsem se dostal do postele, a náhle mi hlavou bleskne ta hrozná sázka.

Jéžišmarjá! Rychle jsem si natáhl kalhoty a tradá do lesa. Kolem půl osmé už byl strom v dílně a začal jsem pracovat na kole. To bylo hotové zrovna, když bylo slunko přímo nad hlavou. Hodin jak na kostele. Kolo jsem vykutálel z Lednice, no lidi koukali jak blázni… a tradá. V Židlochovicích jsem do sebe musel hodit dva párky. Ani nebyl čas kousat a utíkal jsem dál k Brnu.

Špilberk se přede mnou v dálce ukázal někdy po sedmé a ještě to byl kus cesty. Uf, stihl jsem to jen taktak. Bránu mi zavřeli těsně za zadkem. Druhý den jsem si na radnici nechal vystavit potvrzení a kolo tam nechal. Hlavně ho nekutálet zpátky. Sázku jsem měl v kapse.

Ledničtí sousedé byli o pár zlaťáků chudší a já se jednou provždy zařekl, že na podobné sázky je vždycky dost času. No a to kolo visí na radnici dodnes.